Jakožto student za sebe odpovídám ano. Byl bych schopen vyžít i s méně než 5 tisíci měsíčně. A to jen z toho důvodu, že ještě stále mám možnost bydlet s rodiči, a tak mě hodně výdajů zdaleka netíží. Ovšem mí spolužáci, kteří jsou na jiných školách a nemají jinou možnost než obývat koleje, či skupinové bydlení už mají jiné finanční podmínky. A přesto většina výšek má tu výhodu, že zajišťuje tzv ubytovací stipendium, které pokryje alespoň část nákladů. A Pak tu je dojíždění a jiné útrapy.

Ale nebavme se o studentech, ty jsou kategorie sama pro sebe. Mám známého, který je již člověk výdělečně činný. Bydlí v bytě téměř v centru Brna a ve své práci pobírá minimální plat. Byty v Brně nejsou rozhodně levná záležitost a jeho, protože nebydlí sám, vyjde jeho část podílu na přibližných 7 tisíc měsíčně. Do toho si ještě platí různá členství ve sportovních klubech, a tak mu zbude jen pár tisíc na jídlo, které si ovšem kupuje kvalitní a drahé. A i přesto, že má tak malý plat, je schopný ještě i obstojně spořit.

Druhá strana mince je můj známý z Liberce, který má dobrou pozici v prosperující firmě a dostává pětimístný plat. Na konci měsíce si vždy stěžuje, že nemá z čeho zaplatit účty, a tak doufá, že další výplata přijde již brzy. Přitom vydělává skoro 10x tolik, co první zmíněný. Kde je tedy ta bezedná díra, do které padají všechny peníze?
Říká se jí životní standart, každý ho máme jiný, ale můžeme ho kdykoliv změnit. Není to tak lehké, jak to vypadá, ale jde to. Člověk z Liberce utrácí obrovské částky za své 3 automobily a vilu s hypotékou. Kupuje si až nesmyslně drahé věci a stravuje se v těch nejlepších restauracích. Navenek vypadá bohatě ale na bankovním účtu je realita jiná.
A proto se nebojím tvrdit, že pokud si někdo v České republice stěžuje na chudobu, rozhodně je zde určitá možnost, že si za ni může sám.