Aby lidská společnost fungovala, museli jsme se rozdělit na státy a každý stát si musel zvolit svoje vůdce. Tedy politickou reprezentaci. A jelikož jsou lidé různí, museli se i politici rozrůznit. A stali se tak z nich už dávno ti pravicoví, středoví a levicoví. Dělí se tak do dneška. I když je vlastně otázka, co si pod tím máme my lidi představovat.

Víme, že levičáci údajně mají stát na straně prostých lidí, těch, kdo potřebují zastání, když se nedokážou sami prosadit. Mělo by jít zřejmě hlavně o komunisty nebo třeba sociální demokraty. Jenže když se na to podíváte prakticky – kolik znáte chudých nebo aspoň skromných a nenáročných top politiků z těchhle stran? Já žádného. A sytý hladovému nevěří a nevidím, že by toho pro lidi kromě řečí moc dělali. Sice nám někdy dali peníze navíc, ale to hlavně před volbami. A dodnes za to platíme třeba inflací nebo růstem státního dluhu.

Pravice má podporovat naopak hlavně ty, kdo jsou bohatí a samostatní, kdo od státu moc nechtějí nebo od něj nechtějí nic než nastavení nějakých pravidel hry. Měly by to být strany bohatých. Ale zase – když se podíváte na ty, kdo o sobě mluví jako o pravici, kolik z nich nejedná v souladu s pravidly trhu a rozdává populisticky peníze komukoliv na potkání! I pravice ždímá podnikatele a přerozděluje jejich peníze, aby se zalíbila hamižným voličům.

A politika středu? To už je něco úplně nepochopitelné. Stejně jako pravý střed a levý střed. To jsou ti, kdo se nepokrytě chtějí zalíbit všem a proto neslouží vlastně nikomu. Kam vítr, tam plášť. Jediné, co je i u nich jisté, je touha po moci, stejně jako u pravice a levice.

My lidi tak dnes máme mezi politickými stranami na výběr. Můžeme si vybírat, jestli chceme vládu, která bude podporovat jedny na úkor druhých nebo druhé na úkor prvních. Ale ať se rozhodneme, jak chceme, dopadá to nakonec stejně. Vždyť to vidíte. V posledních volbách se u nás totálně změnila politická reprezentace. A jak to dnes funguje? Velmi podobně jako před těmi volbami.